AGSOULS
predstavujú kombináciu slov a obrazov
navzájom prepojených odkazmi
z BONDYHO topologie
dialog, kde Pia je přítelkyně, hudební umělkyně a Poe je
adept básnířství, který není básníkem, ani jím být netouží. Nemusí to být
zrovna básník, kdo přemýšlí a píše veršíky na rám obrázků, kdo využívá metafory
pro malířskou tvorbu. Virtuální dialogy Poetikonu jsou o životě, o světě a o
umění, prorůstá jimi osobní tón dvou bytostí - nakonec posuďte sami. .
Milý Poe, ani snad netušíš, jak se cítím poctěna, že se mohu
vrátit k tomu naslouchání ... naslouchat tak jak lze naslouchat Tvým notám ... to
můžu směle přirovnat k situaci velmi hřejivé, je to něco jako sedět ve velkém
ušáku, v pokoji mile starosvětsky útulném, přikryta plédem, protože venku mrzne
a sníh se jiskří, pokoj osvětluje měkké světlo svíc a hraje příjemná hudba, ve
sklenici z těžkého skla je ještě slza svařeného vína, co pomalu vychládá :-)
Milá Pio, Dixi et salvavi animam meam - promluv a spasíš
svoji duši. Ty nasloucháš a já mluvím. Až Ti to jednou nepřipadne spravedlivé,
s radostí přivítám i Tvoje vyznání a budu mlčet, že ani Platón to na mně
nepozná. Rovnováha v přírodě je asi základem dění, které začíná až se rovnováha
poruší. Prohledal jsem hříště od branky po branku žádná neměla kliku ani nebyla
otevřena z mračen nad hlavou kleslá nálada prodírá se mi do duše opravdu - nejsem
virtuální realita ? co Klára Havlíková a její Cemballo a co Zdeněk Bílek a
jejich láska a tatarský biftek a Krystal bar ? najednou vidím středový kruh
linii fascinující středobod... nádherní lidi protkávají postranní čáry jeviště
hluboká bílá barva plátna na hloupém stojanu Dmitriji Rostropoviči s nohama nad
violončelem za zády usmívá se CHAGALL kdo by se nazdál kdo by se nazdal..
Prohledal jsem hříště od branky po branku a protože mám kašel jsem Tě nenašel
Žádné květy ani mezi světy
--
jednou se vrátíš . .
Jenom Jörgen Lykke, rytíř dánský daroval své ženě dítě z
lásky ten polibek natolik byl vroucí že proklel ho sám Všemohoucí All they are
only goaty bone ? duši máme jedinou, není na rozdávání sečteš svoje prohry a
konec hraní ne, život není na churavění žádná žena ho nepozmění nejsou to jen
počty, tik, tak; vteřina úzkost o tebe se ve mně protíná minuty, hodiny, dny a
roky tepají do uší tvoje kroky a to vše, jako kruté rázy spouštící v těle
metastázy a pak už všechno trvá míň život můj, tvůj i modrý spleen hudba
nestojí na trombónu akord je souzvuk více tónů píseň o srdcích ladících není
jen kytkou v krabici principu dualismu, naslouchání povýšit na umění, nic
nebrání proč přicházíme na svět s bolestí proč líbám tvoje bílá zápěstí proč
nedovedu zapomínat k Velmistru svoje dílo vzpínat ? míří katarze i do tvé mysli
postavy mrtvých na jevišti zbaví se duše vnitřních napětí než lhostejnost Ti
jako kulka hlavou proletí ? a kdo nás vzkřísí když kolem vidím samé krysy ?
šest smyslů, štětců táhnu po plátně umění jen z nich
zbohatne duha to není Kandinský i Liechtenstein ... jsou v zapomění mrtvá je
barva, já ji dávám právo na bytí a ona zasvítí ne, nebyla jsi vyzývavá, na
tohle kvítí nemám práva náš vztah je jenom vidění láska na život a život na
lásku se promění ... sáhni do sebe a cítíš to jsem já běžím a nenacházím omylem
do lokálu vrazím kde na mne hledí cizí lidi to není dobré, že mě takhle vidí
kde jsem ? já nebo ty copak to není jedno ? máš virtuální aseptický svět a hrad
tam kdesi mezi tebou a lesy hrůza pohledět není lehké naslouchat malíře a
básnika vše co zmaluje a poví — se nás dotýká nevzdáš to ? z obav, že
je sprostý anebo z pouhé zvědavosti ... každý tah, každé slovo vyznání je
odhalí, obnaží, ale neodkryje Snad chápeš, snad tušíš, jakou INSPIRACÍ se moje
malá duše ve tobě ztrácí ! věřím, že se vrátíš ! :-) Poe
--
vzájemné zaujetí rozpravěče a posluchače .
.
Věřím, že se vrátíš ! Je to pořád stejné a opakující se
řečiště. Je to splav, který musíme obejít ? Nelze se dotknout a neposkvrnit -
jenom Jörgen Lykke - rytíř dánský - daroval své ženě dítě zplozené polibkem
vína a včely. Za to se musel odpovídat všemohoucímu : All they are only goaty
bone ! :-) Poe ***
Duši máme jenom jednu a není na rozdávání. Život ten jeden,
není na churavění. Sčítáme naše výhry a prohry, zisky a ztráty. Nejsou to však
počty. Tik, tak - vteřina, minuta, hodina, dny, roky a toť vše. Snad něco
spustí nám v těle metastázy a pak to trvá míň. Život. Můj, Tvůj, všech. :-) Poe
***
Akord je souzvuk. Více tónů. Na tom stojí hudba. Krása dvou
ladících není náhodná. Princip dualismu ? Na umění lze povýšit naslouchání
stejně, jako tvorbu. Proč přicházíme s pláčem na svět, abychom hledali,
naráželi, bloudili a nenacházeli ? :-) Poe ***
Kdy jsme šťastni ? A proč ? Jaké proudy nesou šťávy katarze
do našich myslí, když tolik mrtvých vidíš na jevišti ? Očista duše od vnitřních
napětí ? A co v takové chvíli hlavou proletí ? Kdo mě vzkřísí, když kolem vidím
jenom samé krysy ? :-) Poe ***
Šest smyslů, šest štětců táhnu po plátně a duha to není.
Kandinský ani Liechtenstein. Mrtvé barvy - vdechneš jim právo na bytí ? Kdepak
- nebyla jsi vyzývavá - já nemám žádná práva. Je to vše jenom vidění - život na
lásku a láska na život se promění ? :-) Poe ***
Sáhni na sebe. Cítíš ? To jsem já. Hledám a nenacházím a
takhle do lokálu vrazím a hledí na mne cizí lidi. To není dobré, že mě takhle
vidí. Kde jsem ? Já - nebo Ty, copak to není jedno ? Virtuální aseptický svět.
Hrad, tam kdesi, mezi Tebou a lesy. Hrůza pohledět. :-) Poe ***
Není lehké naslouchat malíře a básnika. Vše co zmaluje a
poví - Tebe se dotýká. Nevzdáš to ? Z obav, že je sprostý, anebo z pouhé
zvědavosti ? Každý tah a každé slovo vyznáním je, odhalí, obnaží, ale
neodkryje. Snad chápeš to a tušíš jakou INSPIRACÍ se moje malá duše ve mně
ztrácí ! :-) Poe
--
mailová psaníčka, jak bozky pro tvář, na Vídeň nevyčká, oči
má pro pláč, . .
Milý Poe, už dlouho od Tebe nepřišlo ni řádku, tedy dlouho
vzhledem k obvyklé pauze mezi korespondencí, usedám, abych Tě pozdravila a snad
i otázku v mysli vyvstalou položila ... snad jsem tuto odmlku nějak nezavinila
já sama ? Snad jsi nezanevřel na cemballo v rohu, co se tváří tak chladně ? :-)
Pia Nu, ať je to jakkoli, budu dál naslouchat, hvízdání podzimní meluzíny,
šepotu větru a šumění dešťů ... a třeba zas jednou zaslechnu i kousek písně :-)
***
1 Rovnováha v negativitě .....za špatné dobro nečekej
........ udělej někomu dobře, vykole ti oko..........lidské vlastnosti. Chceš
poznat nepoznané - dostaneš měrou vrchovatou, ale vybírá někdo jiný :-), taky
zajímavé tvrzení, někdo jiný vybírá, co máš poznávat ? Vybírá si OSUD svoji daň
? A jako vždy pro zachování rovnováhy... sebeironie ? Jednotky pohlazení ? A
moje chlácholení.... můžeš chápat, jako pohlazení po hlavičce.......co chceš,
opravdu tomu nerozumíš, protože to má svoji historii - a dostalo se to tam, kde
to je........CO ? VZTAH ! Mao Ce Tung : Jednota protikladů ? V podstatě to
nemáme složité. Každý má od přírody dané poslání ve svém jestvování na této
planetě. Stavíš svůj dům ? Pomůžu Ti a pak pomůžeš Ty mně ? :-) Poe ***
2 Láska může být manželská i milenecká. Když chceš dostat,
nelze nedát. Ale nelze se nechat obírat. Ta rovnováha je nesmírně křehká a
každý má jiné váhy. Jediné štěstí v lásce je, když se obětuje. Láska obepíná
vše, proto bývá spojována s vesmírem. Bez lásky úzkost drtí moje srdce a samota
mne strhává do propasti plné nicoty. O lásce můžeš mluvit jenom když zacítíš,
že se o Tebe otírá - možná budu mít to obrovské štěstí a pozastaví se. Otevře
dvě bytosti a umožní jim projít sebou navzájem a uvidět to bohatství duší,
které ona přináší :-) Poe ***
3 Ten malý odkazník nepojme tolik slov, kolik já Tobě chci
říct. Snad Platón je náš Bůh, který dovolí přiblížit se k Tobě více, než dosud.
Hle, co dovede obava z přiznání identity. Zažíváš to vlastně v každém okamžiku,
protože se naše identita neustále mění (aktualizuje). Identita těla, duše,
myšlení. Pro poznání je také nezbytná gnozeologie vývoje Tvojí identity :-) Poe
***
4 Překračování hranic je mi důvěrně známé. Důvodem je
hledání. Hledám bod v Tobě, kde je ukrytá něžnost. Možná je to taky
překračování hranic, kde se člověk zardí. Protože je ti věc výsostně osobní. A
taky možná o tom ani nevíš, zda takový bod v Tobě existuje. Má jenom vnější
projevy - pohlazení jiné bytosti, zjihnutí dojetím a mnoho dalších. Důležité
pro mne je, že se domnívám o významu tohoto bodu. Myslím, že je to místo, které
plodí schopnost lásky :-) Poe ***
5 Sám ho hledat nemůžu, na to jsou potřeba dva. Kdybych
ležel v pitevně na stolu, žádný takový bod by patolog nenašel. Tedy kde je ?
Tak to jsme úplně na začátku a lze se k tomu pořád vracet a překračovat hranice
mezi citem a pocitem, tedy mezi láskou a erotogenní zónou a budeme vyhazovat
nepotřebné mystifikace ? Já jsem za výměnu myšlenek na té jemné hranici
nettingu a pettingu pod záštitou Platóna. Je věcí inteligence, aby to
nesklouzlo do absurdna, anebo za únosnou hranici osobní struktury :-) Poe ***
6 Když tohle čtu, tak se divím, snad je to jenom plácání do
vody a já jenom provokuji, abych měl inspiraci pro portréty, ale Ty žiješ a
odpovídáš, tedy jsem v reálu a moje myšlenky taky vede Prozřetelnost. Budu se
snažit být trpělivý a jsem rád, že mi promíjíš moje časté výpady a usměrňuješ
do mírnějších vod. Možná bych potřeboval úplně spoutat a vážit si život takový
jak je. Stal bych se průvodčím v Metru. Kdo ví.... :-) Poe ***
7 Tak snad Ty pochopíš o čem to píšu, když já nevím kam se
rozbíhám. Nezapomeň, že nikdy nezapomenu : Ty ses mne na začátku této cesty
ujala zkroušeného a schouleného pod údery vnitřního světa mojeho a budu Ti za
to vděčný. Poetor. ahoj Pio, ahoj Pio. Vidíš, už to začíná, stačí, když Tě
oslovím. Tak radši končím se začátkem a posílám Ti včerejší psaníčko, jak jsem
ho předělal na báseň. Dlouhou. Ahoj :-) Poe ***
8 Věřím, že se vrátíš, tak rád bych četl ještě některou z
Tých básní. Alespoň pár slov. Mám takové tušení o Tobě. Dobré tušení. Kdoví jak
to vysíláš, ale jsem rád, že Tě znám. Já nejsem zdaleka tak hodný ani se neumím
chovat. Někdy zuřím a pak nemohu malovat, ani psát. a pořád se do toho plete
Sabina, dcera dekanova. Rád bych si poslechl někdy Tvoji hudbu. Tá je k Tobě už
přišitá i kdybys neznala ani notu. Vidíš - skáču po tematech, jako saranče po
poli. HRŮZA ! Tak ahoj a pusti si pěknou hudbu - poslouchám i já. SMĚJ SE
BAJAZZO !!?? :-) Poe ***
9 Naděje V ten čtvrtek navečer kdy vřící vosk Tvých
zaslzených očí sprchl do mých dlaní, lehce se zatouláš ve vodách jezera do
věčné tmy a hloubky Nad ránem u břehů zaskřípá nervózní smích a sonátu pro
Tvoje měkké pery tam vynáší černý kormorán miluj Festina Lente Platón je
nádherný. Je to symbolem bezelstné lásky dvou bytostí, čistého citu, který dává
člověku mystický zážitek, sílu, oporu a odvahu. Řecký Platón sice miloval
mladíka, ale symbol té lásky je vztahem ke citům i kráse. Milovat lze symetrii
i asymetrii, milovat lze krásu i šerednost, protože jedině láska povznese
člověka jako lidskou bytost nade vše. Je výjimečná a bez ní nelze dospět. Proto
je největším zločinem zabít v člověku dítě. To náš kocourek dobře ví a proto se
na Tebe tak těší. :-) Poe. ***
10 Dixie Četl jsem tě tolikrát až jsem ztratil soudnost snad
navenek jsi ještě aktuální vyjádřit co jsme cítili snad už zůstávají jenom
osobní tragedie a hořkost když procházím Můstkem vše co bylo je už pohlceno apatií
nezaujetím lhostejností a více a více nihilismem ty však nasloucháš a možná ti
ta hudba něco připomene možná se odhodláš a odpovíš některou další písní dovím
se tím více o tajemné Lady řečené Dixi ?
--
když uvážím, pro virtuální známost je to hluboké poznání...
. .
Pia - o sobě Kdo jsem já ? Vím a nevím, nejsem ani ryba ani rak ;Můj vnitřní svět je jedinečný a zároveň mnohočetný. Vědecká teorie mého života je postavena na základě ryzí intuice. Teorie intuice ; protiklad obsažený v tomto slovním spojení nemůže být už více opoziční zároveň nemůže lépe vystihnout podstatu mého prožívání sebe sama; Bezvýhradně ženská duše asimilovaná do maskulinního světa, natolik plně, že přejímá jeho principy, aby je vzápětí popřela ; Kdo určil, že racio a věda jsou mou doménou ? A kdo mi našeptává, že "všechno je jinak" ? Čí je to fatální omyl ? Balamutím sebe samu, že jsem jiná, než se zdám, nebo mne šálí okolní svět tím, že mne vidí jinde ? Anebo je celé to tajemství skryto v tom, že rozpor, opačná polarita, střet, boj, evoluce je hnacím motorem všeho ? Samé otazníky ; kladu si otázky na něž nacházím odpovědi, hodnotné i méně hodnotné, dokážeme si vyrobit odpověď ušitou na míru a jindy k nám odpovědi přicházejí samy, nečekané, holé a obnažené, někdy nepříjemně kruté ve své přímočarosti, až si povzdechnu, chci-li je ještě slyšet;
Pia - o sobě Kdo jsem já ? Vím a nevím, nejsem ani ryba ani rak ;Můj vnitřní svět je jedinečný a zároveň mnohočetný. Vědecká teorie mého života je postavena na základě ryzí intuice. Teorie intuice ; protiklad obsažený v tomto slovním spojení nemůže být už více opoziční zároveň nemůže lépe vystihnout podstatu mého prožívání sebe sama; Bezvýhradně ženská duše asimilovaná do maskulinního světa, natolik plně, že přejímá jeho principy, aby je vzápětí popřela ; Kdo určil, že racio a věda jsou mou doménou ? A kdo mi našeptává, že "všechno je jinak" ? Čí je to fatální omyl ? Balamutím sebe samu, že jsem jiná, než se zdám, nebo mne šálí okolní svět tím, že mne vidí jinde ? Anebo je celé to tajemství skryto v tom, že rozpor, opačná polarita, střet, boj, evoluce je hnacím motorem všeho ? Samé otazníky ; kladu si otázky na něž nacházím odpovědi, hodnotné i méně hodnotné, dokážeme si vyrobit odpověď ušitou na míru a jindy k nám odpovědi přicházejí samy, nečekané, holé a obnažené, někdy nepříjemně kruté ve své přímočarosti, až si povzdechnu, chci-li je ještě slyšet;
Vezmi intuici a nech se vést svým vnitřním hlasem,
naslouchej náznakům a signálům a můžeš směle kráčet cestou lemovanou znameními
a pokyny přicházejícími ze samého zdroje obecného, "vesmírného"
vědomí až vysoko nad mraky do vlastních vzdušných zámků. Vezmi rozum a vystav
pevnou hráz na solidních základech předpokladů a důsledků, analyzuj a dedukuj a
vyrob si perpetuum mobile života zapadajícího do všech ozubených kol známých
principů světa a jdi bez obav, protože známou krajinou.Vezmi každý jednotlivý
okamžik rozhodování a prožeň ho filtrem intuice i rozumu a dostaneš vřící
prahmotu, která kousek po kousku získává svůj tvar, dva kroky vpřed a tři zpět,
cesty pokusů a omylů, ale s plným uvědoměním si toho, kam jdeš, kudy a proč;
Pia pro obdiv - je to žena, výška 180 cm, oči hnědé, vlasy tmavé, atraktivní duší
i tělem, věk - zralá, dospělost - uvědomění si sebe sama, síla fyzická -
značná, síla duševní - mimořádná. Má ráda hnědou barvu, co navozuje na vztah k
půdě, narozená ve znamení panny - něžnost a odevzdanost. Je krásná. pro
domácnost - pracovitá, systematická, nestraní se fyzické práce, umí přebalit
malé dítě i vykoupat ho ve vaničce, umí napéct i uvařit, umí vázat na vánoční
stromek, umí péct vánočku i palačinky. Je skvělá. pro citovou výchovu - má
citlivou duši na umění obzvláště hudební, umí naslouchat - tedy je trpělivá,
brání se stereo-typu, cití potřebu komunikace zvláště spřízněných duší, je
laskavá - to jistě, ujímá se nešťastných básniků a malířů, umí se tiše usmívat
do sebe a je víc než kdo jiný schopna dát i opětovat LÁSKU.
pro spolužití s přáteli - má ráda teplý punč, ale nepohrdne
ani Calvadosem, má ráda intimní chvíle s hudbou (blues, saxafon) sedíc v
útulném ušáku nedaleko krbu., má ráda zviřátka, konstruktivní dialog, hudbu a
básně, ráda si ověřuje úsudek, je tolerantní a příjemná. Je taková lidská, je
ohromná. pro sebe - brání se inflaci citů, chrání své já, je citlivá a hrdá -
proto jí vytýkají sobectví, nemrhá penězi na mamon, anebo kosmetiku, hledá své
postavení, polohu, postoje, nerezignuje, nepoddá se tlaku,hledá opodstatnění,
jistotu a pravost. Je to zátěž a nesmí se na ni spěchat. Měla by více míti ráda
sama sebe. Měla by si promíjet a pěstovat své tělo, měla by mít prostor na
sebelásku. pro svého partnera - jistě je obětavá pro společnou věc, ale opatrně
- nezneužívat, hlídat rovnováhu a vyrovnanost citů, bylo by krásné nechat se
vést, pokud tu je soulad a cíle jsou společné, ráda má nadšení pro dobrou věc a
nechá se strhnout - když vnitřně souhlasí, ráda se těší a směje, nemiluje lež
ani žal. pro práci - výborná, svědomitá pracovnice, ambiciózní s perspektivou,
má na víc a víc taky hledá v celé šíři oboru, předpoklad odpovědného a
samostatného vedení skupiny, necouvá před problémy, hledá řešení, není
cholerická a nevzdává to nikdy, není defétistkou, nepoddá se,
UVAŽUJE. kdo jsi ? Jak Tě čtu, nenašel jsem tam slova víry,
lásky - žádný pevný bod. Jenom bludiště před Tebe staví život a jak ráda bys
našla stezku, na konci které svítí vykoupení rozhodnutí.. Stojíš na prahu
rozhodováni o sobě. Tvým největším protivníkem je čas. Mnoho lidí má peníze a
domnívá se, že žije plný život. Plný život jsou především děti, které jsou vždy
radostí i prodloužením lidské přítomnosti na modré planetě. Jsou denním
potvrzováním smyslu života a správnosti nastoupené cesty. Plný život je i hra
na oživování citů, pěstování těla, pěstování ducha a styk s krásou. Plný život
je vnitřní vyrovnanost - v každé fázi ten přirozený průběh - dětství - puberta
- adolescence - dospělost a zralost pro potomství - výchova a zajištění
existence - podpora zdraví a co nejdelší zralý věk - stárnutí a staroba.. :-)
Poe.
--
virtuální monolog na základ pro konverzaci - vzájemné
porozumění.. . .
Pio, nabízím Ti několik svých názorů, abys věděla s jakou
bytostí se bavíš. Tak poznáš z čeho vycházím při mých stonech a při radostných
vzplanutích. Nejsem si zcela jist, zda duše potřebuje tělo, nebo naopak. Já
tělo nemám - jsem virtuální, snad to nebude pro Tebe přílišné zklamání.
Rozmlouvat s duší je přípravou na Nový Věk, do kterého směřujeme. Kdo jsem já
virtuální Poe, zní to jako terminátor, takové je moje nedobrovolné jméno. Na
vině je stejně neživé slovo registrace, kde již nic bližšího k slovu poezie nebylo
k dispozici. Jsem adept umění a barvy jsou můj svět. Nemám k dispozici žádné
tělo, ale mám tužby a duši a našel jsem přítelkyni. Toť vše. poezie poezie, to
je vidění a moje umění je způsob přenést ho k lidem. Hudba, malování, grafická
tvorba, film a slovo se v každé formě a obsahu usilují přinést vidění těm,
kteří o ně mají zájem.
Poetické vyjádření vidění je jistě nejnáročnější způsob, jak
přinést poselství o stavu věcí a o dění světa komplexně, tedy slovně (veršem),
výtvarně (obrazy) i hudebně (rýmem). generace dívám se kolem sebe a rád
postojím, abych rozeznal pravost svého vidění. Náš svět je nádherný a nebýt
materiálních potíží, řekl bych, že to je ráj. Je toho tolik k vidění a k
vyjádření až se duše radostí nadýmá. Ty bohaté a hlavně zajimavé historie,
přímo tryskající přítomnost a tak nesmírné vyhlídky do kosmické budoucnosti.
Můžu žít ve šťastné generaci. vývoj myslím, že je důležité nikoho nenutit k
tmářství. Generační válka přirozeného vývoje probíhá na všech úrovních. A v
takové ohromující rozmanitosti, že ji téměř nelze popsat. Staré se brání,
odvolávajíc se na základní a ověřené hodnoty, nové je blíž k vesmíru - tedy k
pravdě, která se potvrzuje už dnes nezpochybnitelně. Cirkev a stát jsou vždy
proti volnomyšlenkářství a vědě. umění a protože jsme šťastni v století
informačních technologií, má umění před sebou nebývalé možnosti i úkoly
přinášet vidění, korespondující s vývojem v společnosti. Pravost umění snad
spočívá v schopnosti přimknout se vždy k novému a pomáhat mu zbavit se všech
přežitků. Protože vychází ze života, miluje pohyb a rozlet - znaky krásy a
lásky jsou znamením života. víra stejně jako lásku, potřebuji víru k životu.
Naléhavost víry vychází z naší vzrůstající nezávislosti na
vnějším dění. Pociťuji deficit vnitřního řádu, který by nutně posílil odolnost
psyché a její přípravu na nové blížící se změny. Není totiž před námi nic
menšího, než poznání Vesmírné Prozřetelnosti, která založila život na naší
planetě a neustále ho řídí. věda říkáš, že jsi zasvěcená vědě, té chladné paní
v bílém plášti. Věda je podmínkou vývoje a pracovat v ní je ušlechtilé,
důležité a jistě i nelehké. Obdivuji vytrvalost a um, které dovedou stavět z
kamínků poznání ten ohromující stroj co nás vynáší stále blíž k Prozřetelnosti
sídlící někde ve vesmírných hmotách, zatím neznámých, ale slibných. láska
stejně jako víru, potřebuji lásku k životu. Láska je podmínkou být naživu,
protože bez ní jsme bezducha se pohybující těla. Hodnotu lásky nelze stanovit -
je, anebo není, jsi, anebo nejsi. Třeba taková úplně malinká lásečka je mnohem
víc, než tisíce dolarů, protože žiješ. Kdo ji nemá, sice funguje, ale je
natažen na péro a je pouhou součástí v pohonných mechanismech planety :-) Poe
--
to jsou slova na rozloučení ..
buď pozdravena Pio královno svých snů dvě jména, sbírka
střepů z tichých zákoutí Pia a Poe nemohou říznout a nikoho už nezarmoutí
nespálí je věčné ohně Prométhea opojnou září v sluncích příštích dnů..
buď pozdravena dívko co nemáš jména jen jeden smělý sonet
volá tě Pia jistě v divadle zíváš a každý večer jistě sonet tě zlobí taková
míchanice bilingva budu mít tahanice ať si ! ani s deseti jeleny mé básnění to
nezmění i kdybych ti psal v hieroglyfech a dopsal mrtvý tento příběh..
--
v každém dialogu, něnaplněném krví na perách, jednou dojde k
vyčerpání... . .
Pio ! ano, je to přesně tak, jak říkáš a ten rozptyl je
nesmírný - od skutečného chudáka, po shromáždění miliardářů v NSR. Překvapilo
mě, že ti druzí byli tak vyžití a vyžraní, že se výrazem tváří podobali těm
chudákům, kteří hladují a žití je drtí. Člověka tedy deformují peníze i hlad.
Jsem rád, že mě posloucháš. Z toho co píšeš cítit střízlivou jemnou povahu. Já
se snažím klást písmenka, jako noty do partitury. Měly by na ní stoupat i
klesat, jako prsty na klarinetu, též stoupají a klesají, když Ti tóny
zklidňují, anebo burcují city. Když začínám poslouchat Malou noční - citím se
až miniaturní, když ta bouře končí, jsem narostlej jak Gulliver, protože jsem
byl s Beethovenem. Tak poslouchej, snad je to taky melodie : Sen Z krve a lásky
je rumenec noc je náš přítel a spojenec i Tvoje tvář Ti zčervená Sen je té
barvy proměna Velký Voz tanečnice nebe nad jezem visí ze svahu jeho stín leží
vedle Tebe probouzí v sobě odvahu Chlad noci to jest divný brat víc musíš o
svůj život dbát snad procitneš ...snad ne a snad i slunce vychládne Až jednou
do mých divých snů celý se s láskou propadnu až krev se v mléko promění...
slunce pak všechno pozmění Tvář Tvoji z vášně ruměnnou já zatoužím k mé
pozvednout a v nepokoji - dlouhý čas nebudu vědět, kdy už zas opět navždy
odejít musíš ze snu - včas. Pochopitelně si rád vymýšlím. Když si vymýšlím,
cítím se jak při paletě. Leccos lze smazat a něco ne. Ale rád bych věděl, za mě
ještě nasloucháš. ahoj. :-) Poe
--
německá básnířka a náš dialog ? . .
Pio ! výborná myšlenka s tím piánkem v rohu obýváku - jaká
dobrá inspirace ! Opravdu je nevyužité - a prý je tento CHAT i se zvukem. Nevím
sice jako, ale někde jsem slyšel, že člověk je tak velikým umělcem, jak dovede
úporně své myšlenky uskutečnit. Stále se zabývám myšlenkou zhudebnění poezie. A
cemballo - ale jak na to !? Ale Ty jsi jistě odbornice naslouchání - korepetice
- vyuka a trápení prstíku ? Taky jsi mne potěšila s tím kočárem - prostě umíš
naslouchat - skalp dolů!!! Jistě posílám Ti další kočár a k němu životní rčení
: JEN AŤ SE ZA KOČÁREM PRÁŠÍ !, jen ať život dále běží. Teď to bude ze
Stuttgartu a v jiném jazyce, ale můj mozek se potrápil a podívej :
OZON Gottes Gedanken Gold aus Deine Haare wie unsere Sonne
tägliches Licht schenkt uns Auch ich Schicke Dir meine magnetische wellen- hör
zu. Du hast den Schicksal gehabt, aber Deine Wassern waren zu tief Im Hertz
einige sind von Dunst andere aus Liebe zu Dir gestorben Es war ganz normale
Sache Liebe ist tödlichst gefährlich... Aber einmal .. ja Du kannst uns
wirklich manchmal lebend überaschen solche stille Liebe .
--
nad žhavou duší, toužící a nedočkavou - nezkoušejte to, není
to čestné .. . .
Pio ! Kdybys tušila, jak mi chybí Tvoje naslouchání.
Patetické ticho nabízí mnoho slov do rýmů v tichém molovém tónu. Pak náhle
vstoupí staccato, ale vše je marné. Rozbouřenému klepání srdce nikdo
neodpovídá. Sedím sám na schodech a nic. Prázdno - snad to pálení v očích
nejsou slzy. Proč ? Seběhnu dolů k elině a vezu se opravdu nevím kam - to je
náhodou uvolnění. Končí závazky i povinnosti. Otevírají se nové možnosti. Na
duši jen šrám. Hluboká jizva. Jak se to všechno opakuje, kolotoč bytí a nebytí.
Život je potácení. Bože, je to ale trápení, mít někoho rád ! CHCI BÝT SÁM, CHCI
BÝT SÁM ! Ale jak, když čekají mne zkoušky. Pracně se musíš probít k poznání,
co je důležité - krása, anebo touha, anebo znalosti, anebo - anebo. V afektu
jsem schopen takových blázenství, bláznivin, bláhovostí, blaha, blahorodí -
houby - nerodí nic ! Provazolezec na nitce nad lávou z Etny. CHA ! -) Poe
--
slova jsou lehoučká, krásná, obsažná a krutá, jako malé děti
.. . .
Pio, dnes byl krásný den - pravý podzim. Poslouchám techno a
vzpomínám, jak to bylo v školských lavicích, když jsme hledali v takovéto dny
únik do přírody. Rytmus hudby je vyjádřením spěšného růstu bunek, dozrávání
vína i lásky, která je znamením pro náš věk. Jsme stále ostýchaví a je to tím,
že si více dovolujeme, pokud nás někdo neztrestá. Přidávám Ti malou písničku ze
školních lavic a pozdravuji Tě, Pio roztomilá :-) Poe Školák Chvěješ se ve mně
celý den je úžasný zvuk Tvého hlasu kterým mi plaše odvětíš na zastavení času a
můj hlas školní lavicí nese se na otázku, zda milá líce na líci si zopakuješ
lásku
--
vždy jsem ji důvěřoval, tak se sžila, že mi v reálu zlomila
duši a zastavila ji v rozletu.. . .
Pio, musím se v sobě usmívat, když si vzpomenu, jakýho
kraťoucha jsem Ti včera poslal. To nic - umím i kratší písničky, které Ty
rozlouskáš a budeš v sobě snadno hledat odezvu. Co se stalo a co se nestalo.
Takže nejhezčí rčení z posledního období : Není konec, dokud není KONEC - řekl
jeden slavný tenista. A teď ta básnička a přátelský pozdrav pro roztomilou Piu
! :-) Poe Přitažlivost Vzájemná síla lásky zvedni nás přes překážky napij se
vína vzdoru a buď nám pro oporu Ať nás nedělí co nás spojí vždyť jsme věděli že
jsme dvojí Než zazní linka v tichu líbám Tě bez ostychu
--
taky musíte mít rozum a nepoložit se i když vás trápí
závratě ... . .
Pio, jsme na CHATu a často taky na Hradu můžeme skotačit,
želet, bojovat i prohrávat tak jako ty stíny plamínků z krbu v síni hodovní
stínové divadlo, stínový život, stínové umírání můžeme se potkávat i
nepotkávat, zvykat si na sebe, anebo odvykat dokonce můžeme si chybět a můžeme
si podle chuti velit protože když nás to nebaví stačí jediný pohyb a běží
vyhazov, anebo ignorace TOHLE V ŽIVOTĚ NELZE a proto je realita úplně jinou
rovinou proto vždy pochopím, že se něco děje za obrazovkou, před keyboardem
atd. zajimavé, ale tento virtuální svět může být spravedlivý Ahoj, Pio
roztomilá, Ahoj a promiň mi, když jsem troškou smutný :-) Poe Kuličky Jak
roztomilé kuličky, všechny jsou moje básničky Jaká hra, jaká peříčka ... jenom
čas běží a nevyčká I moje panny hrají si Hééj Metaforo, Inspirace, Zajíčci !
Vás opustit věru lehké není to bude hrozné provinění Veršovní hříčky, slávíčky,
ustrnou se mnou navždycky a prostý krátký život můj ukončí skalpel velmistrův..
--
co je na lásce nejjednodušší ? příchod, je náhlý a vstoupí
do vás až zazníte jako struna v harfě .. . .<!--more-->
Pio ! dávno jsme se neviděli a Ty nemáš pro mne ani
slůvko... Snad jsem Tě nevystrašil, poezie je život duše, jako i melodie.
Nejhezčí bývají ty miniatury vepsané do partitury jakoby bokem, slova, kterých
se nemůžeš oprostit, aniž bys je zaznamenala. Ty, která umíš poslouchat mi
jistě rozumíš. Proto Ti jednu takovou posílám :-) Poe V ten čtvrtek navečer
když vřící vosk Tvých zaslzených očí sprchl do mých dlaní, lehko se zatouláš ve
vodách jezera do věčné tmy a hloubky Včera tu na břehu zvonil smích a sonátu
pro Tvoje měkké pery vynesl do výšky pták Miluj Festina Lente
--
Luna je měsíc, nepřeje vám, více přeje zlodějům a profíkům,
mne zradila... . .
Pio, Luna Lámeš se, jako korálový útes, Jak slunce na sklonku
dne vstoupíš do moře. Pak bloudíš ztichlým městem v setmění a hledáš teplé
stíny dvojic jež si šeptají. Zakleslá v sobě slůvka lásky tiše pohladí nahá
ramena Co to znamená ? To moje Tmavovlasá luna kouzlí.... Poslouchám hlas
houslí s trnoucími zuby v ústech svět je i proto krásný, že nabízí tolik
možností. Mao Ce Tung byl i filosof a napsal dvě pojednání o jednotě
protikladů. V mládí nás zmítá obava, zda nájdeme toho pravého (pravou) a
pospícháme se zbavit této svobody. Protože doba nabízí tolik ohrožení, kdy
bychom snad nesplnili svoje poslání na této krásné planetě. Co bude v stáří
(když bude) - asi budeme litovat, že jsme vše uspěchali, že věci nemohly dozrát
? Kdo ví ........je moje oblíbené rčení. :-) Poe
--
pěkná historka o Puškinovi a kněžně .. . .
Pio, básník Puškin jednou na bálu řekl něžné kněžně -
slečno, vy máte tak krásné oči, jako tele. Dáma se urazila a ztropila mu
škandál. Po týdnu jí to opravdu nešlo do hlavy, proč se Puškin tak opovážil,
odjela na statek a prohlédla si telátka. Protože žádné oči nejsou hezčí a
nevinnější, napsala mu srdcervoucí omluvný list, ale básník s ní už nikdy
kontakt nenavázal. Všimla sis někdy oko koně, když ti děkuje ? Máš pravdu, tyto
podzimní dny, nádherné, dramatické a plné extrémů ... ano, byly dramatické v
1989 u nás v Praze, já napsal něco, co ještě nikdy nikdo neslyšel, jenom ty
dnes :-) Poe Pro Štěpána Štěpáne, Štěpáne ty jsi můj osud teče mi krev z prsou
plivám ji dosud chtěla jsem obejmout nehodná Tebe modrýma očima ještě víc nebe
chtěla jsem na Můstek v srdci tvém Praho v nitru mé bluzky tam zarudlo vláhou
byla jsem žákyně tys o mne nestál proč jsi mě Štěpáne tak krutě ztrestal ležím
jak sražená už mám dost času tvá sestra kosatá v rukou má basu život je malůvka
paleta pestrá ležím jak Jiřinka uprostřed města vzpomeňte na podzim a na mou
máti jíž paměť zbělela v černém se šatí žaluji ti Pane že žiji dosud Štěpáne,
Štěpáne tvou vinu Bůh suď !
--
dvě seňky sobě se neodloučí .. . .
Pio, píseň a báseň jsou dvě sestry k nerozeznání. Píseň nese
v sobě melodii jako dominantní vlastnost, báseň má výjimečnost zobecnění.
Nesmíš chybovat v taktu, ani v rytmu. Fabule sice není stejná, ale poselství
mají společné - rozvíjet v člověku cítění a v konečném důsledku lásku, jako
nejvyšší lidskou schopnost. :-) Poe Dnes Skloněný nad Tebou horoucím dechem
polykám plamínek a šeptám přitom l á s k o Zjev se mi krásko vějířem vzpomínek
Pohleď zde - jeden Tvůj jazýček toulavý co č a s t o učí mě bolesti od hlavy po
paty až strnu... až horoucím dechem skloněný nad Tebou zas spaluji plamínek a
šeptám přitom
l á s k o
l á s k o
--
slovo pole je úrodné, je jistota sedlákova, je hnědá barva
jídla, je většinou obsazené hospodářem, to moje pole.. .
Pio, dík za pěkná slova, je to tak. Otázné je, zda je to věc
našeho vnímání, anebo faktické reality. To je ovšem otázka výsostně filozofická
a tam lze rychle zabloudit, protože jde do hloubky a tím se stává značně
akademickou. Myslím, že vše vychází z produkce a tvorby. Kdyby... nějaká
roztomilá Lady Pia připsala k těm slovíčkům Poetora několik bříšek na notové
osnově - kdyby se pokusila ...- vznikalo by něco, co vede ke kráse. Anebo snad
ne ? No a tady je kapka smutku do barev podzimu, příroda se připravuje na zimní
spánek........ :-) Poe Pole V tmách měkkých jako Tvoje vlasy na mých rtech ty
své nechala jsi Pak v nabízivém výklenku zbyl mi jen účet za rtěnku Později v
lesku vlhké dlažby lehoučce ztichly Tvoje kroky navždy Přes něžný úsměv dnědých
dívčích očí na moje pole někdo jiný vkročil
--
chyby jsou oboustranné, jeden je páchá a druhý dopouští,
chyba je smůla ... .
Pio, přiznávám, že to nedorozumění byl můj renons a vracím
se k naší původní úmluvě - Ty budeš poslouchat a já tiše psát. Radši se pokorně
vrátím na místo, které jsi mi umožnila a o nic se už nebudu pokoušet. OK ?
Následující verše budou patřit něčemu, co mne v posledním období fascinuje -
jsou to ruce. Mám takové nedočkavé pocity, jako fotograf, malíř či skladatel -
no uvidíme :-) Poe nic hezčí než za ruce se vésti, nic milejší než dívčí ruce
hřát když Amor zaslepený štěstím zapomene na slunovrat tvé ruce můžeš s mými
splésti jak srdce mohou tužbou vzplát je lásky čas a sytě svítí hvězdy když
miluji Tě mnohokrát na jaře... budeme se brát
--
takové povídání a nevidíš ji do tváře, ani ruce nehladíš...
.
Pio, já mám rád hudbu i literaturu. Je to můj svět a jsem
rád, že Ti to můžu sdělit. Život venku je drsný, ale je nezbytné naučit se žít
ho. Jistě je k tomu potřeba odvahy a vnitřní síly, ale byli jsme na tento svět
vytrženi z ráje ženského lůna, projdeme svou životní dráhu, ab jsme někdy
skonali v klidu a spočinuli v chladu hřbitova. Vracím se však často k dětství,
k první lásce, protože to mě vzrušuje, inspiruje, dává křídla myšlenkám. Je to
jako stavební kámen, na kterém můžeš stavět svoji citovou fantasii. Jistě i Ty
budeš někomu takovým ŽIVÝM kamenem :-) Poe A k tomu opět miniatura : To Ty Pia
? Vánek se Ti opřel do vlasů úzkostně se schvělo lístí rtů na modrastých
křídlech včelí královny blysl se vějíř odlesků a stínů To Picasso, Buonarotti a
Goya životu smrtí neodloučeni duhoví jezdci Rotondy snáší se cvalem
z vesmíru
--
i když si domýšlím, nebylo příliš protestů a já říkal pravdu
.. .
Pio, ty jsi tak zajimavě racionální, až mě to zaskočilo. Oba
jsme lidské bytosti, což obnáší odlišné EGO. Ale co, když střídáme
Schopenhauera (filosofa), Schumana (skladatele romatických klavírních etud, ale
i nádherných skladeb klavírních klasicistických), Fridricha Nietscheho
(filosofa par excelence) a především Sigmunda Freuda (tvůrce sexuální svobody)
!? Anebo si to jenom namýšlím ? Pro mne to je citová věc, kterou neumím
předvídat. Milá Pio, každý jedinec má odlišné citové zkušenosti a je to tak
dobře. Rozum mi velí - NEZAČÍNEJ SI - NEPŘEKRAČUJ HRANICE ! Ale zvědavý jsem -
jako můj dávný, předhistorický předek ! HAMUJ ! - říkají slováci ! Jenomže já
si namýšlím, že " založená místnost k VLASTNÍM jasně definovaným účelům
" je VÝZVA !? Za takovou výzvu Tě lze jenom krásně pomilovat, protože tu
odvahu nelze lépe odměnit !
Ale láska je mnohem vyšší hodnota, než milování. Vše co
děláme jiné - lásce brání. Láska je soulad duší a slepota a trýzeň. Láska je v
polední poušti žízeň. Láska je vzájemný průnik do sebe, do vesmíru a do nebe.
Láska znamená, že miluji jen Tebe. Láska je horní hranice naší pozemské
existence. Po lásce už dáš jenom mrtvým věnce. Láska je naše maximum a úmrtí !
Láska je od vzniku až do smrti. Láska je věčné mládí - vnitřní zdroj mimořádné
síly. Jak hodiny, co ještě neodbily, Nic není důležitější, než láska. Už schopnost
milovat je výjimečná ! Nic - je z hlediska filosofického význačná kategorie.
Vše kromě lásky je pla, pla, pla. Když miluješ ! ŽIJEŠ. Mé drobné noty prosí o
zhudebnění : Je tento CHAT zvukový, anebo není ? :-) Poe
--
láska není náplast na bolavou duši, láska drásá a duši v
podstatě ničí .. . .
Pio, Weytora je soubor, který nechává ožít středověkým
písním, texty těchto písní jsou nesmírně prosté a v mnohém objevné, cítění lidí
se za ta století nezměnilo, všichni byli láskou posedlí, jako by to bylo ono
vykoupení, anebo vstupenka do reinkarnace v těch dávných textech dominuje cit k
detailu a touha žít, je to až k nevíře, když pomyslíš na jejich životní úděl,
těžká práce, krátký věk, mizerná strava, zima, žádná hygiena, někdy si myslím,
že poezie a píseň jsou potravou duší, je to pořád o tom bodu v ženském těle, ze
kterého vychází něžnost, a tak se dnes krátce zaposlouchej do písničky
okamžiku, záblesku, ve kterém se nachází poznání, které pomáhá být si vědom, že
jsi ! a pokud někdo v Tobě nezabil dítě - tedy schopnost snít, tak je to čisté
KRÁSNO říci : děkuji, že Ty jsi :-) Poe Poznání Statečné podzimní slunce v
purpuru vesmírného pláště jako gladiátor moře po utraceném boji večer dokonává
Ty právě milá moje loupáš pomeranč krvavou dužinu na části dělíš Tvých rukou
prudká vůně stoupá prchavá a mlčenlivá jako vzpomínka na ústa ryb ..
--
jistě ji bolela stejně jako mne, ale já už nezářil, zůstal
jsem jak vyhaslá kamínka a poznával, co to je blen a hořkost, dal jsem to, co
jsem měl a bylo mi odepřeno i to malé virtuální dobrodružství. Na omluvy bylo
pozdě, zůstalo ve mně prázdno. . .
Poe, tal jsi do živého, těžko říci, zda pravého či nepravého ; Nevím, zda bylo možné se nad cokoli z toho povznést a ani nevím,
zda míra mé tolerance přesahuje onu zdravou, necítím se zodpovědná za to, co
dělají jiní, byť se zaštiťují mým jménem ; Nechci po Tobě rozhřešení,
vím, je to můj boj ; Avšak snad mne trochu mrzí, že to, co je chápáno
jako zábava, by mělo být jakkoli svazováno ; každý hledáme třeba něco
jiného a každý na vlastní pěst ; je tolik způsobů hledání a zvykla
jsem si zpovídat se jen z těch svých ; každému co jeho jest. Nesnažím
se dávat nikomu příčinu k tomu, aby považoval mé projevy za vyzvání k tanci ;spíš naopak, ale jak známo, hoď kamenem, kdo jsi bez viny ; zároveň však nevědomost hříchu nečiní vyznej se v tom
:-) Bylo a vždy mi bude potěšením a jak sám říkáš, možností je mnoho ´:-)
Zdravím Tě srdečně a přeji mír Tvé duši :-) Pia
--
veršíky od soneta pro dívku sleeping_beauty - díl první . .
.
jestli si myslíš že napíšu ti - jen se měj, jsi na omylu
jestli se domníváš že nechci tušit důvod tvůj ať slova zmelu dušičku zrazenou
máš padl na ni spleen útokům přímým bránit se umíš najednou zboku probodl tě
manekýn vážená autorita jediným šmahem bez respektu špitá ztrácí cit proč tolik
jsi mu věřila a čím's to vlastně chtěla být... i když nás často tlučeš čepicí
zvedáme štice z klišé z jehličí a trpělivě skládáme verklíky jako špatný vtip
však tvoje něžné ženské veršíky ty nemůžeš nám vzít řeklas, že sneseš mnohem
víc a umíš zatnout zuby a najednou se položíš když nevyzná ti, " že ťa
ľúbi " ? skrátka opět ti chybí zadní vrátka ! a když si myslíš že už nemáš
cíl podívej na mne poetora a vrať se do tvůrčího dvora ***
až se vrátíš ze světa vítej zpět u soneta on smysl ze slůvek
a slůvka ze smyslu tobě splétá směsici květinek z arboréta a potěší jej každé
vlídné slovo to směšně křehké srdce básníkovo krev vstoupí, vystoupí a tvoje
jméno nese o pohled na krásu podělme se ***
tvůj boj o převahu proudu o zadní vrátka je reakce na akci
vyrovná jednotky pohlazení pozitivní na něm je motivace k činům ***
zas nebylas tu tak nevím zdali bolíš zda tvoje dny jen
tklivost duše skolí anebo domů přeci jen tě to láká nehledě k tomu že šlápneš
na boláka ***
tak krásný výkřik JÁ NECHCI PRÁCI to je pro bohy chceš létat ? letců jsou plné oblohy můžeš je potmě chytat za nohy poseté drobným chmýřím netopýří ***
tak krásný výkřik JÁ NECHCI PRÁCI to je pro bohy chceš létat ? letců jsou plné oblohy můžeš je potmě chytat za nohy poseté drobným chmýřím netopýří ***
tváře na abonentních koncertech v bufetech a ve foyerech
strhaní bohatí bezstarostní chudí a tolik farizejů pokrytců pitaval pražský až
je to krása kdyby to nebyl život kterému ubíhá čas ***
všechna slůvka znějí blaze jenom můj vlak stojí v praze a
tvoje báseň v mléčné dráze kde sídlí světla louč jímž prozáříš hloubky
zprůzračníš chvilky minuty hodiny půldny vyvrátí bouře vnitřky z nás bontón s
tím souvisí předtím i potom ***
na toulkách po lese krakonoš ozve se co tady chceš snílku !
no - procházím jen chvilku... ***
koupím ti spací pytel a k němu deutsche Bee Tell nacpu ho
svými slovy už vidím jak si hovíš okoupám v bílém mlíčku pokožku jako svíčku
doplním svými slovy a mezi ně dám křoví k čemu mi tenhle pytel když není
utěšitel a navíc tolik šmejdu jak já se do něj vejdu rád ukážu ti schválně jak
chrápat virtuálně namaluj sexi fresku povstaneš při potlesku ***
takový malý smutek se mi vrátil jako bych z dáli utek azur
nebe ztratil za oknem výhled pro dvě facky jenom racky a řeka vltava prostá -
sleepy už po ní plavou letní klipy úplně jsi se vtěsnala ani hnout fluidum z
tebe nesálá mlčíš tiše pražský sloup
--
veršíky od soneta pro sleeping_beauty - část 2 . .
.
zítra je neděle klid který si člověk musí umět dát důkladná
očista (indie) žádný spěch a myslet na sebe na to tělo které slouží duši a
intelektu nezaměnit si priority a nepodlehnout vášni mít svoje chvilky ve
kterých dobré i zlé se uspořádá a nastíní se jak by to mohlo jít dál žádný
pevný plán život je jako sen není hezčího jiný nelze mít žel je to tak chceš-li
sen uskutečnit musíš se probudit.... ***
ten sarkasmus jako měsíční kámen je vzácný jak chceš
zabránit narážení těl v jepičím trvání vzepětí nedáš jim kompas přirozený dílek
okamžiku utonutí možná nevidíme vyvolané reakce slouží k orientaci třepotáme
bílými křídly větroně před sesuvem slepecké hole vysíláme may day ***
v práci se nezapomínej na kocoura mysli oběd mu sežrali dvě
lišky - či sysli já slyšel namouduši jak hladem pad středem Prahy zavál
smuteční chlad tak kocour je živý ? no ať žije král ! i když je křivý a každý
se smál dívce Sleepy co pyšní se skvělými vtipy ten dareba kocour uši prý
ožižlává a tajně kámásutru studuje z tvých knížek ?! nevidí že jsem bilingvista
občanství chci obě ! mám je mít po funusu v hrobě !? ***
halo sleepy nemáš averzi k ovečkám ? nežerou je náhodou ti
tví kocouři ? kdo bude příst tolik vlny možná ptáci - kosi, žluny, možná
prořídnou ji vlkové nakrmí se i řekové mně by více chutnal kozel žlutý mok se
jménem Chosé snad i pívo z jetele nazval bych ho kozele..***
těch pár slov dovede přežít dnešní den než se uvidí... jak
ostrou zbraní jsou v rukou neopatrných a lehkomyslných a je nás stále dost co
jsme zklamáni že nejsou o tobě těžké je snít a neslyšet na foreign holiday tvůj
smích potěší jako tvé slůvko zde třeba jenom : jeje ***
hned nad ránem z hloubi nebe přisedla ke mně naděje a
vyprávěla mi tam nahoře v tvůj dnešní den jak krásně je už nebudeš počtem dechů
metrem měřit žádný spěch jen délkou vzlyků pohledů polibků, jež ti vemou dech
***
to ptáče staví nové hnízdo rtům milenců ho zasvětí sprška mých
polibků od střevíčků do tance po tobě se rozletí zdánlivě jsou cesty k cíli
dané zdánlivě - duše zamilované najednou dalších dvacet vstane a vyřkne ortel
každá se láskou stane mám rád tvé vůně jsi vítr od moře co vane osud tvůj i můj
vzplane jediný příjímáš-li jej odevzdaně ***
rtů otisk do tvé pošty první lásku dešťovou kapku víru
znamená stihneš-li slunce s čestnou tváří věčnost tě nezraní usneš ve snu nový
svět přivine tě ráno zítřky už v austrálii plavou jen minulost sní rušné sny
úterní dítě plné slušnosti středeční plné bědy čtvrteční do not hledí..***
čeká na tebe rozechvěná odvaha hlas chybí správný stín čeká
na tebe fontána otevírá kohoutek jak duha jarní déšť ***
věci nabývají jiný význam sice jen virtuálně - tvým ránem
slunce košatí - skvrna nejdůležitější už nikdy nebudeš jak předtím beze jména
je kdo v tobe dítě zabije duši umlčí suše pomlčí že listy svinul květ a nový
staví svět...
--
veršíky od soneta pro sleeping_beauty - část třetí a
poslední ...
někdy po dešti svět s tebou chci prolézti vzduch svěží z
oblaků pramení já skokan zelený doskok pár cenťáků v pocitu metry větřím do
dálek za pláž lehoučkej až až.. za tebou anebo skatuji se schodů kůží podrážek
jen líznu o schody a letím volněji drum drum skat doletí rychleji ahoj než
dovětím ! boóóže to budou oběti... ***
nelze nedumat když tvoříš a těší léto v ruce štětec v druhé
tužku voníš barvou nemůžeš ji cítit neboť já jsem tou zmalovanou larvou duše v
spleenu líbá stíny malé Jozefíny a můj výmysl má snad smysl meta pro soneta ?
mává mi kometa vzdalující se od světa ! ***
sebeláska loukou voní do zamilování jen bláznovství čisté
nejšťastnější bytosti s moudrostí nesouzní na milence nečekej s pistolí radši
mu řekni, ať jde k čertu - vrátí se jistě ! ***
v zapomnění uvízl ten čas pozornosti v šedinách kružnic
hledání opět přivedeš sebeúctu k sobě nabízí sílu najít vlastného muže
odhaleného neschopnostu neumí přinést květiny v pravý čas nepamatuje si výročí
brouk roháč soustředěný do pochodů vpřed snáší do příbytků peníze, jídlo, ošacení
pro své starosti ubožák zapomněl být milencem ke stejnému účelu jinou hledá
nenachází ji jaksi ten čas pozornosti my všichni nemůžem najít ***
hele ty taky nejsi grafomanka ? nejhezčí jsou básně
vytištěné na cigaretovém papíře anebo ručním papíru z Čertových proudů -
Loučovic (ten milují japonci pro osobní korespondenci - balíček za 250 Kč stojí
v Tokyu 250 USD - ) a nebezpečí v Evropě ? virózy, chřipka, komunisté v čechách
a český holky, hezká děvčata... ***
obzor duše horizont hvězd tvůj největší dar asi jsem
nedokázal být úsměvně něžný tak se směj budu rád blažené vody dešťů kdy stále
je o čem mluvit skákavý kamínek po hladině potápím se a vynořuji jako potáplice
kapko dešťová ***
proč moje báseň stoná pro poetora, snad pro permona palečka,
bloka, epigona ? pro koho horkost mého léta pro tatrana či pro soneta ? vidím
jaká jsi nohatá tělo si letíš do zlata konečky prstů procházíš tvář letních
větrů v katarzi jen hledat chci tě v úžasu jen hledat... ústy do vlasů vyčkám
tmu na víčkách než stoudnost studny vzbudí stud hlubin dnes leží na dně podaná
lež jak rubín ľúbim lžící hláskou láskou pestrou cit vším může být tmu plaší
měsíce svit odkrývá tváře milujících tvá adresa je pravá srdce ji vyťukává
rýhuje v útlé dlani polibkům nezabrání..***
jsou chvíle kdy miluji samotu nejproduktivnější čas vím proč
Archimédes křikl nerušte moje kruhy stres já měl nesmírnou pohodu a nemůžu
jinak, než k té intenzivní sounáležitosti v onu příjemnou chvíli sem tam se
vrátit a připomenout se máš to mít jako pohlazení duše ***
ráda se díváš z výšky hor z mého vrcholu když svítá barevná
kupole slunce stoupá nad obláčky rudá tvář krvácí na obzoru v ráně prohřívá
vzduch i kámen lidská těla v jeskyni pod štítem deset synů a jedna dcera obléhá
poetora nastala chvíle kdy ohni končí čas uhasl, neožije, už není slyšet hlas
vydáš se do doliny kde končí každá pouť k bohům jdeš světit svátek zmijí v
hrudi máš antúrii
--
